Před nedávnem odjeli tour po českých klubech, natočili desku a obohatili své řady o nového člena. Je vám to málo? Nemělo by, tato kapela totiž tvoří jeden ze základních stavebních kamenů vydavatelství RedBlack a osobně si myslím, že jde o jednu z nejzajímavějších kapel této stáje. Ze SAD HARMONY jsem odchytil sympaťáka, frontmana a baskytarstu v jednom – Skunyho.

Ahoj, Skuny, máte za sebou poměrně zajímavý projekt – dlouhodobé víkendové turné po zemích českých. Jaký máš ze všeho toho výletování a hraní pocit, bylo to hodně náročné, stálo to za to?
Vždycky to stojí za to a musel bych to hned zabalit, kdybych si myslel, že ne. Z některých akcí mám, jak se dnes rádo říká, pocity smíšené, ale smysl to má vždycky. Nikdy jsme vlastní turné nejeli, tak jsme si to chtěli vyzkoušet, něco zažít a vidět. Rozhodně jsem do toho nešel s nějakou předpojatou představou úspěchu.

Kde mimo domácí města byla koncertní část nejzajímavější a nejlepší a kde to naopak stálo za starou bačkoru? Zažili jste během tour něco mimořádného?
Moc se nám líbila Plzeň, kde i přes malou návštěvnost byla skvělá atmosféra, zvuk a zázemí. Nemůžu shazovat žádnou z akcí a rozhodně necítím k žádné odpor, i když takový Prešov... Snažili jsme se nic nepodcenit, ale našla se místa, kde nakonec za pořádání akce nehodlal nikdo převzít jakoukoliv odpovědnost. Je to ale jenom další zkušenost a situace, na kterou je dobré se připravit.

Tak to mě jako Plzeňáka velmi těší, i když za sporadickou návštěvnost jsem se celkem styděl. Na druhou stranu se asi shodneme na tom, že je lepší deset lidí, které zajímá, co se děje na pódiu, než stohlavé apatické stádo. Jaká vzpomínka se Ti z celé tour zaryla nejhlouběji do paměti?
Fantastické večírky a poznávací výpravy se členy DYING PASSION a zpěv „Láska je tu s nami“ v backstage Pod lampou za přítomnosti několika užaslých fanoušků. Nebo smutný Shupík, který podle fotek vypátral, že ztraceného Hajíka (jeho polštářek) viděl naposledy u Zuzky s pankáčema na baru.

Slyšel jsem Tě několikrát postesknout si, že mladé lidi již kytarová hudba tolik nezajímá. Čím myslíš, že je to způsobeno? Jak to bylo s návštěvností? Akce měla celkem masivní podporu médií…
To bylo v dobách summer hits techna. Dnes už je kytara zase zpátky v plné síle. Všechno se to točí pořád dokola. Nastupuje zase extrémní muzika, která přirozeně symbolizuje zásadní odlišnost, což musí být v této znuděné době ještě celkem přitažlivé. V dnešním světě snad už není nic, čím by se dalo zásadně šokovat, spíš záleží na tom, jak se to obchodně uchopí. Tedy co zajímá ty, kteří živí hudební průmysl, určují média. A ta naše reagují s určitým zpožděním na ta evropská, potažmo americká. To není nic nového.
Návštěvnost nebyla velká, ale ani malá. Sezona už se lámala k letním festům a majitelé klubů si plošně stěžovali na dlouhodobý nezájem návštěvníků jakýchkoliv akcí, což jsem při vybavenosti a dramaturgii některých klubů opravdu nechápal. Každopádně si nestěžuju, bylo to moc příjemné. Nevím, jak by se dala vyjádřit masivní podpora, ale snažili jsme se to nepodcenit, přesto se do reklamy nevrážely nějaké peníze, pokud nemyslím to nejnutnější – plakáty, letáčky, bannery na stránkách našich přátel atd.
Pokud tím myslíš návštěvnost některých koncertů, je tady také velice reálná možnost, že zrovna nikoho nezajímáme.

Tušíš, kolik jste vlastně najezdili kilometrů a na kolik vás celý koncertní maratón přišel? Předpokládám, že podobné akce v současné době nekončí kladnou bilancí…
Tuto bilanci, myslím, nikdo nedělal, ale pokud je mi známo, tak se na to nedoplácelo, což je pozitivní. Kilometry jsem také nesčítal, ale když si představíme na jedné straně Plzeň a Varnsdorf a na druhé straně Prešov a mezitím téměř dva měsíce víkendového koncertování křížem krážem mezi těmito městy, je to, myslím, dostatečný obrázek. Jak jsem říkal, nedělal jsem si iluze o nějakém pozitivním průběhu, přesto, zaplaťpánbu, kalhoty nám zůstaly.

Celé turné jste absolvovali se šumperskými DYING PASSION. Při krátkém pohledu do historie člověk zjistí, že společně hrajte až nezvykle často… Co Vás k sobě poutá krom krajové blízkosti?
My vlastně nejsme nijak krajově spříznění, do Šumperka je to, bratru, 180 km! Známe se ale už dlouho a DP zrovna dokončili novou desku, což je také dobrý důvod. Se Zuzkou jsem měl tu čest si trošičku zazpívat na jejich předposlední desce a na poslední desce CALES – z toho mám mrazení až dodnes. Hlavně je to ale naprosto skvělá partička lidí, které máme moc rádi. To se také projevilo na celém průběhu turné. Namluvili jsme toho až hanba a dost se při tom nasmáli. Navíc jsme se podporovali na podiu, kdy Zuzka s námi odzpívala „Hanele & Shloymele“ a já s DP zase „Song Of Liberty“. Turné jsme neoficiálně odstartovali ve Velké v hospodě U Jagošů v době, kdy DP nahrávali v nedalekém Lipově. Krásná party, která nepotřebovala ani jediný plakát.

Pojďme k Vaší nové chloubě, která se jmenuje „Somnambul“. Udělat koncepční desku, kde je ústředním tématem náměsíčnost, je poměrně zajímavý krok… Kdy Tě tento nápad cvrnkl do hlavy poprvé?
Somnambul přišel, když jsem četl Čapka. To slovo je zajímavé samo o sobě a zní trochu nejazykově. Navíc jsem v té době měl trochu potíže se spánkem. Dojížděl jsem dost brzo ráno do zaměstnání a po víkendu, zvlášť koncertním, jsem míval tak obrácený režim, že jsem nevěděl, jestli sním, nebo bdím.

Vím, že na toto téma nerad hovoříš, ale nedá mi to nezeptat se, zvláště, když od tvorby samotné již uplynul nějaký čas. Jak se na album díváš nyní? Kde jsou dle Tebe jeho silné stránky a s čím spokojen příliš nejsi?
Po dokončení desky jsem vždycky nespokojený, ale to asi hodně muzikantů, pokud vím. Po bolestném poučení následují výčitky, co všechno šlo udělat líp a jinak. V podstatě je to odraz toho, čeho byl člověk v té době schopen, takže je to asi zbytečné sebezpytování, ale vždycky se hrozně stydím, když to potom brzo někde slyším. Koncert je něco jiného.
Pořád můžeme zabrat na zvuku a hlavně na našich výkonech. Protože se naše nahrávání dost vleklo, udělal už Standa Valášek ve studiu Šopa mezitím takové pokroky, že jsem měl chuť začít zase znovu.
Pozitivní je, že jsme snad už dopochopili takové ty základy v aranžmá a skladbě, aby tam člověk nedělal zbytečné krpy, které písničku shodí, a už je, myslím, čas tu muziku zase trochu zkomplikovat, zrychlit a přitvrdit.

Postupem času si všímám, že se Vaše tvorba trochu uklidňuje, což je trend u velkého počtu kapel. Čím je to dáno? Máte ještě chuť bouřit?
Myslím, že to byl nutný směr, kterým jsme se museli vydat, trochu to učesat. Nikdy jsme nehráli nějakou velkou divočinu, ale netvrdím, že to tak zůstane napořád. Neměli jsme nikdy žádné stanovené hranice, kam až ta muzika může a kam ne.

Už tušíte, kam se budou ubírat kroky SAD HARMONY v budoucnosti?
To neví nikdo. Rozpadneme se, nebo vyletí pár členů. Určitě se něco dít bude. Před dokončením desky měli někteří členové chuť to zabalit, tak to třeba budou moct dokončit. Jsme spolu v kapele ve stejné sestavě hodně dlouho, tak uvidíme, jestli to vydrží. Teď se trochu poleví v koncertování a chceme začít připravovat novou desku.

Vaší hudbě velmi sluší lehký horňácký make-up, kterým jsou vaše skladby již teď lehce poprášeny. Neuvažoval jsi o ještě širším využití folklórních prvků?
Tento typ hudby ze mne nejde tak samozřejmě a nechci to lámat přes koleno, zvlášť poté, co se u nás vyrojilo dost kapel, které to mají na této fůzi postavené. Jestli to tam zadýchá, protože to tam tak zrovna cítíme, proč ne, ale účelově se k tomu nechci vracet.

Vím, že v minulosti jsi folklór celkem dost poslouchal, a to zdaleka nejen ten český. Měl bys z této oblasti nějaký zajímavý tip? Ať už jde o wolrd music jako takovou nebo její fúzi s tvrdším rockem?
Nemám v tomto žánru nějaké konkrétní oblíbence. Pro mě je world music bezedná, ale bezejmenná studnice inspirace prezentovaná spíše rozhlasovými pořady Petra Dorůžky než oblíbenými interprety. Na druhou stranu si koncert TRANSGLOBAL UNDERGROUND v Uherském Hradišti asi ujít nenechám. Nechci tu plácnout pár jmen, které mám z posledních čtrnácti dnů a za dalších čtrnáct je zase zapomenu. Na svém příkladu vidím, že se dnes málokdo snaží v hudbě nějak orientovat. Všeho je příliš mnoho a času tak málo. I těm mistrům muzikantům dá hodně práce dát o sobě vědět alespoň natolik, aby nemuseli mít k muzice další zaměstnání.
 
Novým elementem ve skupině jsou klávesy, proč vznikla v kapele poptávka po tomto nástroji? Nebo jste je hledali delší dobu a jen nebyl ten správný člověk?
Martin nám pomáhal s klapkama už ve studiu, protože jsem tam měl nachystané klávesy. To se na nás obořil Staňa Valášek, že pokud to bude na nahrávce, ať Martina ukecáme, aby s námi hrál, nebo ať to tam vůbec není. Mezitím ještě přišel koncert na Brutal Assault, na který nemohl kytarista Johny, tak mě napadlo to zkusit zahrát s klapkama místo jedné kytary. Martin se to rychle naučil a trochu přearanžoval do kláves a bylo vymalováno.

Zkus nám nového člena trochu přiblížit. Krom toho, že Martin Vavřík pochází ze skupiny INCALM a slušně to uhraje i s baskytarou, toho o něm mnoho nevíme. Působí ještě ve své domovské kapele?
Martin dokončil studium informatiky v Ostravě a bude v tom pokračovat v Praze, kde teď nastoupí nějaký obor dokonce blízký muzice, pokud si dobře vzpomínám. Kromě INCALM, kde zpívá a hraje na klapky, hraje také na basu v revivalu RATM s názvem SoToDal. Je to velice šikovný muzikant a vtipný chlapík, který do kapely rychle zapadl. Navíc má velice hodného dědečka, pana Koňárka, který nám po něm na koncerty posílá skoro vždycky pár lahví Burgundy. Kdo by si ho neoblíbil?

Při prezentaci nového materiálu Tě při jedné skladbě nahrazuje i u baskytary. Jedná se o ojedinělou situaci, nebo se v budoucnu dočkáme Skunyho osvobozeného od nástroje?
Honila se mi hlavou i taková myšlenka, ale to zatím necháme té budoucnosti. Martin je beze sporu šikovnější baskytarista, takže by to bylo vhodné, ale zatím to prezentujeme jako takové zpestření koncertu, abych si trochu zaskotačil a uvolnil se.

Jak jste na sebe natrefili s Tomášem Šlápotou? Pamatuješ si ještě na chvíli, kdy jste se poprvé viděli? Připomínám, že „Robotom“ se staral hlavně o produkci minulého alba, proběhla vlastně nějaká konzultace při „Somnambulu“?
S Tomem jsme se znali ze společných koncertů s DARK GAMBALLE a také práce, kterou Tomáš do té doby ve studiu udělal, se mně velice líbila. Spolu se Standou Valáškem z Šopa studio je považuju za ty nejlepší kofry v tomto oboru a také ty, kteří nám v nahrávání, ale i tvorbě nejvíc pomohli a vysvětlili.
Nepamatuji se, kdy jsme se poprvé viděli, ale určitě to bylo na nějakém koncertě s tehdejšími DARK. Ale určitě vím, že jsme si rychle padli do oka a do noty. Také díky těmto vztahům šel Tom do produkce „Tete-a-tete“, za kterou mu byla odměnou především vlastní zkušenost, což nejde donekonečna. Tedy na „Somnambul“ při jeho pracovním a hudebním vytížení by asi těžko našel čas. Přesto budeme i do budoucna rádi za každý jeho poradní hlas.

Kofr?
"Kofr" je, pokud je mi známo, "starý zkušený borec, co v tom umí chodit".

Jaké skupiny bys rád viděl po vašem boku? Máš v tomto ohledu nějaká tajná přání?
To jsou skupiny, se kterými hrajeme koncerty, lidé, které vidím vždycky moc rád. Je to pochopitelně celý arzenál Redblacku (těší mě Tomův vkus!), kde se s většinou kapel známe už léta, a mnoho dalších, které jsou v děkovačkách bookletů atd.
Určitě bychom rádi hráli se spoustou dalších, ale to iba len príde. Snad nějaká zahraniční cesta by se mohla objevit.

Co aktuálně posloucháš za hudbu a na jaké muzice se shodnete všichni uvnitř kapely?
V současné době třeba MUSE, THE MARS VOLTA, RADIOHEAD, ale hlavně rozhlasové hry a ČRo3 Vltavu. Muziku si doma moc nepouštím.
My se shodneme na spoustě muziky, pokud nehraje moc často a dlouho, takže v autě cestou na koncert může hrát cokoliv. Na to je expert náš šofér Zizi, který nás masíruje od nejextrémnějších metalů přes projekty MIKA PATTONA, LARD, různé minimalismy až po ty civilizované interprety, co jsou čas od času slyšet i někdy v noci na některých liberálních rádiích. Po takové cestě rád na týden zapomenu, že nějaká muzika existuje, tak bývám plný dojmů.

Máš na srdci ještě něco, o čem jsme nemluvili? Popřípadě nějaký vzkaz našim čtenářům?
Nepodceňujte muziku a setkávání naživo. Hospody byly místa, kde se lidé setkávali, dozvídali se informace, tříbili své názory a smáli se, rvali se a tak. Kluby jsou hospody s muzikou a živá muzika je nejvíc. Tento kontakt vám nemůže žádný počítač nahradit (možná až ten, co se přidělá na pohlaví a elektrody na hlavu, však víte, na co už se všichni těšíme, až bude a furt není)! Nebo jak je vám potom celý druhý den zle a v peněžence není ani kačka a jak jste poblinkali té pěkné micince u baru boty. Tak pro vás pojedeme každý koncert naplno!!!